Ahoj Alšovko a milí rodiče,
Hned na úvod vás musíme uklidnit – všichni žijeme, nikdo neumřel hlady a nikdo se nerozpustil. I když se nás obloha pokusila hned po příjezdu spláchnout a dospěláci trochu znervózněli, my, správná liščata, jsme se nenechali rozhodit. Déšť nedéšť, vybalili jsme kufry, nahodili pláštěnky a vyrazili do akce. Přece nebudeme sedět v noře!
Naším prvním úkolem bylo zachránit ježečka Píďu. Chudák měl v tom dešti prázdné bříško, tak jsme zmobilizovali všechny síly a hledali mu potravu. Píďa mlaskal spokojeností a my taky – protože pak už se podával oběd pro nás.
S plnými bříšky jsme vyrazili na průzkum terénu. V lese na nás čekala veverka Rózinka, která měla strašný nepořádek v zásobách. Pomohli jsme jí posbírat šišky a tak nás to chytlo, že nás les úplně pohltil.
Cesta nás bavila natolik, že jsme úplně zapomněli brzdit. Cestou jsme potkali 2 parťáky – malé mloky (dostali jméno Mločíčci, originální, že? :-D) – kteří nám ukazovali cestu. A tak jsme čistou náhodou došli až na Horní Bečvu! K našemu dennímu plánu jsme si tak naprosto neplánovaně přihodili dalších pět kilometrů. Paní učitelky už sice trochu táhly nohy za sebou, ale my jsme šlapali jako hodinky.
Po návratu nás čekal řízek a ještě společné finální rozlousknutí dnešního úkolu, aby jsme si zasloužili dvě pacičky do našeho plánu za pokladem. Následovalo teplé koupáníčko, večerní pohádka na zklidnění našich liščích baterek a šupky dupky do pelíšku.
Usli jsme jako dudci, protože v úterý nás čeká další nálož dobrodružství. Tady se totiž nikdo flákat nebude!
Moc na vás myslíme (ale domů se nám ještě nechce)!
Pac a pusu, Vaše Liščata ze školy v přírodě
